Výběr cílových jedinců a diferenciace horizontální a vertikální skladby při výchově

Pro zachování produkce dříví je nejvhodnější využít model cílových stromů u kterých jsou v krátkých intervalech s nízkou intenzitou odstraňování konkurtenti tento postup může vést k rozpracování výběrného lesa či k zvýšení přírůstu a výběru hlavních nositelů hodnoty produkce u částí porostů na kterých bude oplatňováno maloplošné podrostní hospodaření. Díky uvolňování cílových jedinců dochází k rozvolňování zápoje v jejich okolí, prosvětlení části porostů a naopak v prostorech mezi nimi je možné nechat porost hustčí či se zastoupením netvárných, habitatových či tlejících stromů poskytujících mimoprodukční funkce nebo naupak přistoupit k vytvoření světlin pro podporu biodiverzity a mozaikovitosti lesa. 

Krátkodobé ponechání vývoje porostu bez zásahu po vekoplošném rozpadu

Při velkoplošném rozpadu porostů vlivem biotického či abiotického činitele odebrat z poorstu pouze část dřevní hmoty s největší hodnotou a zbylé dříví ponechat ke zmírnění mikroklimatických podmínek, vznik mikrohabitatů a přirozené bariéry proti okusu. Obzvlášť v době velkoplošného rozpadu padá často cena dříví pod hodnotu nákladů na těžbu a obnovu porostu. Při ponechání části dřevní hmoty dojde k zachování přirozených obnovních podmínek a porost se tak obnoví bez nutné výsadby. Při ponechání dostatečného množství dříví se přibližují podmínky více podrostnímu modleu než holině, dochází tak přirozeně i k obnově cílových dřevin. množství vytěženého dříví se může odvíjet od kvality a finanční bilance pro zachování části přirozených procesů je potřebné zachovat aspoň 30 % dřevní hmoty v porostu k samovolnému rozpadu. při ponechání většího množství se efekt obzvláště z hlediska prostupnosti pro okusovače zesiluje. Do porostu je možné znovu zasáhnout až s prvním výchovným zásahem. Je možné tak uvažovat o období 10-20 let kdy je porost ponechán bez lidské intervence.

Případně je možné dřevinou skladbu po rozpadu doplnit o chybějící druhy dřevin individuální podsadbou.

Výsev před těžebním zásahem

Před zahájením těžby je možné províst výsev na povrh půdy. Tento způsob obnovy je vhodný kombinovat s výsevem pionýrských dřevin či dřevin s lepší ujímavostí. Lze jej uplatnit v druhé půlce roku v závyslosti na obdobé přirozeného dozrávání podle zvoleného druhu dřeviny při výsevu. Při těžbě dojde k narušení půdního povrchu, lesní vegetace a zaroveň přítlakem techniky dojde k zapravení semen do půdy. Tento postup usňadňuje výsev, který je obecně přirozenějším způsobem obnovy půdy. Obzvláště bříza bělokorá na tento postup dobře reaguje a je tak vhodným kandydátem na tento způsob výsevu v místech, kde je třeba uplatnit přípravný les, například v místech po kalamitě, kde není možné z důvodu bezpečnosti ponechat sterilní souše. Například u turistických cest a komunikací. Postup je mžné využít naopak i pro vnášení dřevin stinných pod porost jen částečně prosvětlený.

Ponechávání části netvárných stromů při výchově

Při výchovných zásazích v homogeních porostech i porostech se začínajícím rozvojem strukturální variability uplatňovat krom výměru cílových jedinců také ponechání části netvýrných jedinců pro zachování genetické variability a vytváření mikrohabitatů v lesním prostředí po zestárnutí těchto jedinců se specifickými útvary. Optimální je zachovat tyto netvárné jedince ve volných částech porostu mezi cílovými jedinci, tak aby nedocházelo ke konkutrenci mezi cílovými jedinci a jedinci nesoucí hodnotu neprodukční. Druhou variantou je uplatnění prostorového rozdělení porostu a vybranou část optimálně 25 %, vychovávat s cílem zachovat tyto jedince ve struktuře porostu. 

Využití maloplošeného rozpadu při rozrůznění a obnově lesa

K rozrůznění struktury a přirozené dinamice lesa je vhodné respektovat a využít ostrůvky maloplošného rozpadu lesa, které při zachování postupem času vnáší do hospodářských zásahů další stupeň různorodosti prostředí a přispějí k onnově lesa. Tyto plochy se krátkodobě vynechají z dřevní produkce. 

Využítí přípravného lesa jako výchovného porostu pro cílový les

Při obnově větších ploch je vhodné využít přípravného lesa vzniklého buď z přirozené obnovy pionýrských dřevin či výsevem k vytvoření vhodného mikroklimatu pro výsadbu a pěstování dřevin stinných a polostiných. Přípravný porost je možné následně díky rychlé produkci často a silně probírat tak aby byli zachovány vhodné růstové podmínky pro podrost a zároveň bylo dosaženo velkého přírůstu lesa přípravného. Ten je pak možné průběžně vytěžit už ve věku 40 let, tak může zůstat v porostu pouze několik jedinců, kteří jsou netvární či jinak poškození a kteří budou tvořit ekologickou složku a většina porostu bude obnovena dřevinami koncovými. 

Ponechávání části hmoty po výchovném zásahu 

Při výchovných zásazích ponechat buď většinu množství při prořezávkách či prvních probírkách nebo část těžěného dříví v nitrech porostu či jinak špatně přístupných místech či ve vybraných částech kde nebude překážet při dalším zásahu. Uplatnění ponechání a veteranizace vyšších pařezů a kroužkování celých stromů na místech, kde nebudou překážet dalším zásahům a pohybům techniky. 

Extenzivní přístup k tlumění buřeně

Vegetace působící konkurenci semnáčům či tvoří drn je tlumena v menší míře či vůbec, a naopak je využívání jejich schopnosti vytvářet mikro klima a působit překážku pro zvěř. Není uplatňováno chemické odstranění. Pokud je nutné uplatnit vyžínání, preferuje se vyžínání bodově kolem sazenic a je provedeno na přelomu jara a léta, tak aby došlo k tolumení buřeně v době největšího přísrůstu a zároveň v době bez extrémních veder. Druhé vyžínání se neprovádí a využívá se tlumící efekt buřeně vůči vysychání. Vysokou buřeň se ponechá do dalšího jara a následně je možné opět zasáhnout maloplošně na přelomu jara a léta nebo ožin neprovést vůbec. Trnité keře jako je ostružina tak představují lehkou překážku pro zvěř v zimním období.

Výsadba, doplňování dosadbou a podpora pestré druhové skladby dřevin

Druhovou skladbu dřevin v lese lze potpořit při jeho samotném založení, kdy je vhodné vysadit či zasít více stanovištně vhodných dřevin a to různou formou smíšení ať už skupinovitě či jednotlivě přimíšeně. Rovněž je možné druhovou skladbu doplnit formou podsadby či dosadby do porostů, kde je přirozená obnova přítomna ale například pouze jednoho či dvou druhů. Rovněž při výchově lesních porostů je možné podpořit vícedruhovost ponecháváním náletových dřevin, dřevin přirozeně vyseměnělích a vtroušených. Uplatňovat výchovu s cílem konkurenčně slabší druhy podpořit aby byly v porostu zachovány. 

Uplatňování kombinace hospodářských způsobů a obnovních modelů 

Pro zvýšení pestrosti prostředí uplatňovat více různých obnovních postupů a to maloplošně, tak aby nedocházelo k homogenizaci vertikální a horiznotální struktury lesa. Tvorby mozaika lesa díky této variabilitě těžebních metod vede k posílení biodiverzity. Využívat jako hlavní hospodářská způsob nepasečný skupinovitě výběrný až jednotlivě v kombinaci s podrostním hospododářstvím na malých plochách a tvorby drobných světlin s cílem vnášení dalších dřevin umělou výsadbou (“tvorba kotlíků”). Kombinování těchto postupů v čase a prostoru, využití modelu Dauerwald a dalších kombinovaných metod obnovy. Udržitelnosti hospodaření je dosaženo díky výše těžby dané celkovým běžným přírůstem (hospodaření je vhodné kombinovat s hospodářskou úpravou PIL viz. sekce Odborná veřejnost)

Ponechávání mrtvého a tlejícího dřeva, sterilních souší a biotopových stromů

Mrtvá biomasa je jedním ze základních složek lesních ekosystémů, je přirozenou součástí cyklu živin, poskytuje přirozený životní prostor mnoha druhům lesních organismů, které ji využívají jako úkryt, zdroj potravy, pro vychování mladší generace či jako ochranu před abiotickými činiteli. Rovněž slouží jako východisko pro přirozenou obnovu lesa, ochranu před sesuvy, zvěří a úpravou mikrostanoviště. Důležitá je rovněž forma mrtvé dřevní biomasy. Rozhodující je velikost, délka, objem i stav ponechané biomasy.

Pokud chceme co nejméně ovlivňovat prostředí kolem nás, znamenalo by to při hospodaření záměrně ponechávat toto biologické dědictví v lesních porostech. Jak navíc ukázalo hned několik výzkumů, musí ho být zároveň dostatečné množství, aby nedocházelo k postupnému úbytku těchto druhů až do chvíle, kdy začíná být situace geneticky neudržitelná.

Vhodné je při přípravě zásahu vyznačit k ponechání sterilní souše v různé formě, jak stjící tak nalomené či ležící, kterým je potřeba přizpůsobit linky a těžební postupy. Další možností jak podpořit biodiverzitu je ponechaná části těžené hmoty po odkornění či lépe drážkování, teto metoda je méně vhodná a přináší nadstandatní náklady. Nicméně v místech se špatnou dostupností a rizikem šíření kůrovce může být takém vhodným postupem. Pro udržení dostatečného množtví biomasy k zamezení vymizení závslích druhů je vhodné ponechat 5-10% těžené dřevní hmoty (tedy kolem 30m3 dříví na 1ha porostu v případě holoseče). A to buď při zásahu nebo například formou omezení poslední fáze obnovního zásahu o větší množství ponechané biomasy.

Uplatnění na části lesního komplexu nízkého nebo středního lesa

Model středního a nízkého lesa, který pracuje s výmladky dřevin a pařezením je vhodným způsobem jak podpořit společenstva lesů nízkých poloh. Tento hospodářský způsob poskytuje specifické ekologické niky. Světlý les je důležitý pro rozvoj mnoha druhů hmyzu. Model napodobuje přirozenou obnovu lesa pro velkoplošném rozpadu abiotickými činiteli jako je vítr, povodeň atd. Tento model je vhodné pro lesy nízkých poloh a lužních lesů. V těchto podmíkách je proto pro podporu biodiverzity vhodné na části majetku tuto metodu uplatnit. Vhodným postupem je začlenit tyto plochy mezi porosty vysokého lesa tak, aby byla co nejvíce podpořena mozaika biotopů.

Zachování drobného bezlesí

Pro podporu mnoha organismů vazaných na lesní prostředí je potřebné udržovat drobná bezlesí v rámci lesních porostů tak, aby se zde mohly tyto druhy rozvíjet, lovit, rozmonožovat se atp. V rámci managmenrtu je tak potřeba tyto plochy sekat či pást či jinak udržovat. Na tato opatření je možné čerpat dotace například z programů SFŽP. V případě snah plochy zvětšovat je nutné zohlednit legislativní rámec týkající se typu využití pozemku.

Vnášení vzácných druhů dřevin

Mezi další nadstandartní postupy patří vnášení vzácných či ohrožených dřevin do lesních celků či konkrétních porostů. V českých lesích vlivem homogenizace chybí značné množství dřevin, které byly dříve běžnou součástí lesního prostředí jako například jeřáb muk či břek, různé druhy keřů a nebo například tis červený. Dřeviny je vhodné vnášet formou skupinek podsadbou s určitou intezitou světla podle potřeb dřeviny. Některé dřeviny vyžadují souhlas ochrany přírody proto je vhondé se případně obrátit na instituci, která již například povolení k přenosu dřeviny má (např. jako v případu tisu červeného).

Úprava vodního režimu půdy a budování lesních tůní

Pro podporu mnoha organismů, retence vody v krajině a udržení dostatečné půdní vláhy je vhodné přistoupit k úpravě vodního režimu půdy. Legislativa nově umožňuje budouvat drobná vodní díla ve větší míře (viz novela lesního zákona). Je tak ideální podporovat tvorbu mokřin a mokřadů přehrazováním a omezeváním odtoku vody. Rovněž je vhodné přistupovat k odstraňování odvodňění porostů, přehrazování odvodňovacích děl zapadání klestem či záměrným hrazením, úprava napřímených toků, budování suchých poldrů a tůní na místech, kde je napak vody nedostatek atd. 

Krátkodobá či intervalová pastva v lese

V samotném hospodaření může pastva přispět k přípravě půdy pro obnovu lesa. Například máme-lí prosvětlený hlavní porost po delší době s buření v podrostu bez nárostu dřevin, mohou tyto spásači přispět k redukci buřeně, rozrušení drnu, hnojení a vytvoření vhodných podmínek pro uchycení semen. Tento postup je tak vhodný při obnově lužních lesů a lesů na bohatých stanovištích. Zásadní je interval, ve kterém je podrost pasen. Jde o krátký interval (1-2 roky) po kterém se zvířata opět přemístí tak, aby mohlo dojít k obnově lesa. Napodobuje se tak migrace velkých stád a přirozený ritmus narušení lesní vegetace. 

Krom tohoto hospodářského postupu může pastva přispět k udržení rozvolněného lesa s přítomnostní specifických rostliných společenstev pod částečným zápojem, který je pro mnoho organizmů důležitým habitatem. Tento postup je tak vhodný v místech s výrazným mimoprodukčním cílem v lesích nízkých poloh.